♥ Vítejte na blogu BL fanynky! ♥


VAROVÁNÍ
• Zde se nachází homosexuální tématika, fanfikce na anime, mpreg a omegaverze.
• Celý blog je věkově omezen 18+. Byli jste varováni. ┐( ̄ヮ ̄)┌
• Prosím o komentáře! Když vidím, že vás mé povídky baví, hned se mi snadněji píšou, tudíž se jich dočkáte dřív. (^ω^)
Za prvé to je slušnost, za druhé nám (autorům) tím uděláte velkou radost. :)
Homofobové, dejte si odchod, prosím!

Vaše Mei ♥
_____________________________________________________________________

Povídky v progresi:
Po setmění III|pozastaveno
Pod zámkem|pátek
Útěk|úterý

INFO
aneb Věnujte mi pár minut, když já vám věnuju celé hodiny. (T⌓T)

Přestávka do neurčita.
__________________________________________________________________

Lháři...

23. prosince 2015 v 3:00 | Mei |  Durarara!!
A druhá! Yeeeey!


Pár: Shizuo x Izaya
Čeká vás: shounen-ai
Autor: Mei
Omezení: 12+
Typ: Jednorázovka

"Jsi debil!" křičel černovlásek.
"Tak já jsem debil?! Nevím, kdo nechal puštěný plyn!" vrátil mu to blonďák.
"Jenomže já říkal, že jdu pro mouku, která zůstala s celým nákupem v obýváku, protože někdo byl tak línej a nedonesl to až do kuchyně!"
"Takže je to moje vina?! Tím chceš říct, že za to, že jsme málem volali hasiče, můžu já?! Kdo nechal utěrku tak, aby chytla, hm?!"
A takhle to bylo čím dál častější. Od doby, kdy se Shizuo nastěhoval k Izayovi se začali hádat. Nejdřív to začalo malými chybami, na které ten druhý jen poukázal, pak to nechal plavat a s úsměvem se věnoval své práci.
Pak ale začal být Shizuo nevrlejší kvůli práci, ale Izaya akceptoval to, že byl jen hodně unavený, proto ho nechal být. Ale blonďák byl den ode dne na Izayu hnusnější a hnusnější.
Izaya nechápal, proč se mu nic nelíbí, na Izayu pomalu ani nepromluví, pořád se mračí. Shizuo měl důvod, který si nechával pro sebe - viděl Izayu, jak se s někým líbá. Byl přesvědčen o tom, že to je zrovna jeho milenec, nebylo pochyb. Měl na sobě tu jeho bundu s kožichem, černé rifle. Byl nalepený na nějaké blondýně, která už z prvního pohledu vypadala uměle.

"Tak promiň, kdyby nebyl nákup v obýváku, nic z toho by se nestalo!" křičel dál.
"Takže je to moje vina! Super!" pustil hasící přístroj na zem, vyšel do druhého patra, kde se zavřel v ložnici. Podle rány, co Izaya uslyšel, soudil, že má rozbité dveře na malé kousíčky.
"Nepráskej těmi dveřmi!" zakřičel za ním.
"Stejně to budu platit já!" na chvíli dveře otevřel, pak s nimi zase práskl.
Izaya vytáhl svůj kapesní nožík a pevně ho sevřel v ruce, až se mu zatřásla. Měl na něj takový vztek! Měl chuť ho zabít! Ale kvůli čemu? Co vlastně provedl, že se k němu Shizuo chová takhle? Anebo se zbláznil, ale na to, aby ho zavřeli, neměl dostatečné důkazy. "K čertu s tebou," zasyčel pro sebe na Shizuův účet. "Že se musí hádat zrovna na Vánoce!" nadával dál. Už si ani nepamatoval, kdy spolu mluvili normálně, bavili se, užívali si přítomnost toho druhého.
Jenomže ten zatracený blonďák si jednou přišel domů a vypadal dost nakrknutě. Ignoroval svého milence, málem mlátil do všeho, co cestou potkal. Byl naštvaný. Ještě před pár hodinami mu řekl, že ho miluje, tak proč mu to udělal? Jaký měl důvod? Jen si se Shizuem hrál? I když ho Shizuo šíleně miluje? Nebo mluvil pravdu? Ne, byla to jen lež, výmluva, nic jiného.
Naštvaně kopl do zdi, tam se udělala větší prasklina. Když zjistil, že by bylo lepší se uzemnit, sedl na postel a vytáhl cigaretu. Kašlal na nějakou dohodu, že v ložnici se kouřit nebude.
"Večeře!" křikl Izaya a sám se posadil ke stolu. Ze slušnosti počkal, až přijde Shizuo, pak teprve začali jíst doprovázení trapným tichem. Jeden druhého obviňovali z neznámého důvodu. Izaya občas zkontroloval Shizua, jestli o něj jeví zájem, tak jako on o něj. Ale Shizuo se na něj ani jednou nepodíval. Jedl dál nějaký Orihara Izaya ho nezajímal.
Mlčky přišli ke stromku, pod kterým ležely dva dárky. Každý si vzal se svým jménem a odešel do jiného pokoje. Izaya už odmítal spát s tím člověkem v jedné místnosti a pokojů tam bylo dost, takže nebyla nouze o místo. Při nejhorším by musel spát na gauči v obýváku, což se naštěstí nestalo ani jednou.
Nerozbalil ho. Položil ho na noční stolek a nechal ho tam. To samé udělal Shizuo. Dárky měli vybrané ještě před tím, než k něčemu takovému došlo, takže oba byly vybrány s láskou. Oba se převlékli do oblečení, ve kterém spí a zalezli pod peřinu.
Přece jenom, Izaya byl zvědavý člověk už odjakživa, takže se prostě musel podívat, co mu Shizuo koupil. Jestli to bude mobil nebo nožík... pomyslel si. Těchto věciček měl dost, na jednoho člověka možná příliš.
Rozbušilo se mu srdce, když zjistil, že Shizuo měl úplně stejný nápad. Na dně menší krabice ležel ve vatě stříbrný prsten. "Děláš si ze mě prdel, Heiwajimo?" svěsil ramena. Padl mu jak ulitý, na tohle měl Shizuo vždycky dobré oko.
Usmál se, když si vzpomněl na jeho smích, a hluboce si povzdechl. Musí si promluvit, takhle to dál nejde. Sebral se a šel směrem k ložnici, před jejichž dveřmi se zastavil. Co když spí? Ne, nebude ho rušit. Měl v plánu odejít, ale v tu chvíli se otevřely dveře a oba se zarazili.
"Musíme si promluvit!" vyhrkli oba zaráz. Nikdo z nich však nechtěl začít.
"Můžu dovnitř?" zeptal se Izaya opatrně. Všiml si, že i Shizuo měl nasazený svůj dárek na prstě, ale jeho byl zlatý. Blonďák beze slova otevřel dveře dokořán, aby Izaya mohl projít. Černovlásek si sedl na postel a díval se na zem. Opravdu nevěděl, kde začít.
"Podvedl jsi mě?" zeptal se ho blonďák, zůstal stát.
Tak o tohle tu šlo? Zeptal se Izaya sám sebe. "Nikdy," řekl popravdě.
"Viděl jsem tě, jak ses líbal s jednou... dost mladou holkou," řekl narovinu. Neříkalo se mu to lehce, ale nějak to říct musel. "Řekneš něco na svou obhajobu?" Nebyl naštvaný, jen čekal na vysvětlení, reakci a odpověď.
"Ne. Je pravda, že jsem se s tou holkou sblížil, ale bylo to jen jednou! A navíc kvůli práci!" hájil se černovlásek. Shizuo protočil očima. Takové výmluvy... "Shizuo, prosím, říkám ti pravdu! Miluju jenom tebe, nikoho jiného!"
"Přestaň lhát, Izayo!" křikl. Už to zase zečínalo - hádka.
"Ale já nelžu!" vrátil mu křik Izaya a postavil se. "Musel jsem ji nějak oblbnout, protože jsem z ní musel dostat informace, ale už se s ní nestýkám! Byl to falešný vztah a taky jsem to ukončil!"
"A to ti mám věřit?" zeptal se Shizuo o něco klidněji.
"Ano! Proč bych si tě jinak chtěl vzít?" Blonďák si ho přeměřoval nedůvěřivým pohledem. Pak zavrtěl hlavou a chtěl odejít, ale Izaya ho hrubě otočil za paži a přirazil na zeď. Hned na to se mu přisál na rty. Odmítal ho nechat odejít. Shizuovi se to zprvu nelíbilo, pak ho ale vyzvedl za zadek nahoru, takže mu Izaya omotal nohy kolem pasu, a nesl do postele, kde z něj jedním mávnutím ruky strhl všechno oblečení.
Místností se rozléhaly steny, vzdechy a jména těch dvou. Byli si zase tak blízko, jak už dlouho ne. Zase mezi nimi proudila láska.

"Už nikdy nic podobného neudělám, slibuju," řekl Izaya, když ležel na Shizuově hrudníku.
"Lháři..." zasmál se Shizuo a políbil ho. "S tím... no... prstenem jsi to myslel vážně?"
"A ty?" zeptal se Izaya nazpátek. "Shizu-chan? Ty se červenáš!" začal se smát Izaya a to, co říkal, byla pravda.
"Ne! Lžeš!" zakryl si tvář Shizuo.
"Ale, no ták, jsi roztomilý!" vyplázl na něj jazyk a uskočil, když se mu Shizuo snažil vrazit pěstí. Kdyby ho trefil, jashinví, jak by dopadlo Izayovo zdraví. Ale byl rád, že si Shizuo vzpomněl na ty časy, kdy byli nepřátelé. "Ah, ta nostalgie..."
 


Komentáře

1 Naomi Warai Naomi Warai | 23. prosince 2015 v 13:51 | Reagovat

Tak v předchozí jednorázovce to vypdalo na zásnuby a nic a tady rovnou dvojity xD hezká povídka :) ;)

2 Karin Karin | 16. června 2017 v 22:49 | Reagovat

Moc pěkné. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Zase mě brzy navštivte! ♥