♥ Vítejte na blogu BL fanynky! ♥


VAROVÁNÍ
• Zde se nachází homosexuální tématika, fanfikce na anime, mpreg a omegaverze.
• Celý blog je věkově omezen 18+. Byli jste varováni. ┐( ̄ヮ ̄)┌
• Prosím o komentáře! Když vidím, že vás mé povídky baví, hned se mi snadněji píšou, tudíž se jich dočkáte dřív. (^ω^)
Za prvé to je slušnost, za druhé nám (autorům) tím uděláte velkou radost. :)
Homofobové, dejte si odchod, prosím!

Vaše Mei ♥
_____________________________________________________________________

Povídky v progresi:
Po setmění III|pozastaveno
Pod zámkem|pátek
Útěk|úterý

INFO
aneb Věnujte mi pár minut, když já vám věnuju celé hodiny. (T⌓T)

Přestávka do neurčita.
__________________________________________________________________

Úžeh

31. ledna 2016 v 0:11 | Mei |  Princess princess
Hele, nedivte se tomu názvu, jo? :D
Rozhodla jsem se, že budu přidávat víc informací o povídce, i u těch kapitolových.

Pár: Shihoudani x Tooru
Čeká vás: Shounen-ai
Omezení: 12+
Věnování: KimGS



Vždycky jsem si myslel, že všechno půjde hladce. Nastoupím na novou školu, poznám nové kamarády, vystuduju a tak. Budu prostě pohodě. Jenomže hned první den jsem získal novou práci. Ano, má to své výhody, zprvu jsem byl opravdu nadšený, ale později jsem si připadal divně, i když jsem to neřekl nahlas. Všechny ty pohledy nadržeých kluků mě jako jediné znechucovaly. Ale odměna stála za to. Už kolikrát mě někdo plácl přes zadek, nebo mě chtěl pozvat na rande. Byli tu i tací, co mi vyzali lásku, proto jsem jim musel připomenout, že jsem kluk. Hned se zdejchli a odkráčeli si to pryč s tím, že se mi velice omlouvají.
"Pusť mě!" křičel Mikoto jako vždy, když jsme ho museli nasoukat do krátkých maidkovských šatů.
"Mikoto, přestaň vyvádět! Pak si to sundáš!" sliboval Shihoudani, který už převlečený byl. Vím, že bych neměl, ale potajíjsem se na něj díval. Slušelo mu to. Vastně mu slušelo všechno, i normální školní uniforma, nebo jen tepláky s trikem.
"Já nechci!" bránil se stále Mikoto. Z jeho řevu mě zabolela hlava, až jsem se za ni chytl a snažil se bolest utlumit. Bohužel to nepomáhalo. Raději jsem se posadil, než abych sebou švihl na zem.
"Je ti dobře?" staral se Shihoudani. To zaujalo i Mikota, který měl slzy na krajíčku.
"Jo, jenom mě trochu bolí hlava," mávl jsem rukou a doblíkl se. Poprosil jsem ho, aby mě zvadu ještě zapl, nasáčkovali jsme do kostýmu i Mikota a vyazili jsme na bazén, kde se konal závod. Usmíval jsem, jak jen to šlo, alečím víc jsem se snažil, tím víc jsem pociťoval únavu a bezmoc. Jako bych se vůbec neusmíval a vůbec tam s klukama nebyl.

***

"Opravdu je ti dobře?" ujišťoval se Mikoto, který naopak oplýval energií. Nevím, co ho tak motivovalo, ale potřeboval bych to taky.
"Vydržíš ještě tenis? Pak máme volno," oznámil mi Shihoudani a přátelsky mi položil ruku na záda. Vím, že je to čistě přátelské, ale proč mi tak rychle buší srdce? Přiznával jsem si, že jsem se po tom polibku změnil, ale nikdy se mi nestalo tohle. Bývala to moje noční můra, že jsem se mu ani nedokázal podívat do očí. On to chápal a často to bral s humorem. "Kdopak je tu největší úchyl?" Tahle věta mi v uších zní dodnes. A ten jeho perverzní výraz!
"Jo, to zvádnu," pousmál jsem se. "Jen mi dejte chvilku na odpočinek," posadil jsem se na nejbližší lavečku a pořádně si oddechl. Slunce pražilo, foukal teplý vítr a my jsme byli napresovaní do jemných šatů, které však všude stahovaly. Hlavně kolem boků. Těšil jsem se, až na sebe hodím něco normálního.
"V klidu, máme čas," řekl Shihoudani. Dokázal jsem si představit, co se momentálně děje v jeho hlavě. Počítal, kolik nám každý pochod trval a jestli máme zpoždění na poslední práci. "Máme asi čtyři minuty rezervu."
Úlevně jsem si oddechl. Začínal jsem cítit, jak se potím. Bylo mi horko, ale ruce jsem měl studené a celkově jsem se třepal zimou.
"Nevypadáš dobře," konstatoval Mikoto a sáhl mi na čelo. Uslyšel jsem, jak na něj Shihoudani varovně zavrčel, ale Mikoto si toho nevšímal. Ne, že by věděl, proč vrčel, ale byl zvyklý, že se mu zase něco nelíbilo. "Máš horečku," řekl v klidu a postavil se.
"Měl by sis jít lehnout," poradil mi blondýn, ale j s ním nesouhlasil. Už stačilo přežít jen nějakých dvacet minut a budeme mít volno.
Vstal jsem, napil jsem se vody, kterou jsme s sebou nesli, a zamířili si to ke kurtu. Naštěstí jsme měli možnost sedět ve stínu. Každý bral v potaz, že jsme celý den na nohách a že musíme být už vyčerpaní. Já jsem si přišel, jako kdybych dělal ty disciplíny za ně. Kluci mě v kostýmu doprovodili, já jsem odvedl asi půl hodinový trénink a šli jsme zase dál, kde jsem pilně cvičil. Čím výš bylo slunce, tím hůř mi bylo.
Povolil jsem si širokou stuhu, kterou jsem měl ovázanou kolem krku, a rozepl si první tři knoflíky na šatech, aby se mi lépe dýchalo. Věděl jsem, že jsem to udělal tak rychle, jako bych bojoval o život, ale to mě momentálě netrápilo. Všichni, co se účastnili tenisového turnaje, se na mě se zděšením dívali a přepadávala je nejistota. Kvůli nim teď takhle trpím.
"Jsem v pořádku! Dobrá práce, hoši! Jen tak dál!" usmál jsem se. Nehodlal jsem ukázat žádnou slabinu. Záleželo mi na této práci, i když jsem jí občas pohrdal, ale to bylo především kvůli těm kostýmům.
Všiml jsem si Shihoudaniho zkoumavého pohledu. Možná, že si o mě dělal starost, ale nedával to najevo.
"Mikoto... podáš mi prosím tě vodu?" požádal jsem ho. Seděl jsem nakraji, stejně jako červenovlásek a mezi námi Shihoudani.
Mikoto mi ji podal a já se selý ten litr vypil. Pořád jsem ale v ústech cítil sucho, potřeboval jsem víc.
"Jdu si opláchnout obličej," oznámil jsem jim a zvedl se. Než jsem však udělal jediný krok, zapotácel jsem se a skácel se k zemi. Vím jen, že se všichni šokovaně nadechli a zbylé princezny vykřikly mé jméno.

Probudil jsem se na ošetřovně s mokrou hardou na čele a hrudi. Nepříjemně chladily. Byly tak studené, že jsem je chtěl sundat, ale neměl jsem na to sílu.
Otevřel jsem oči a zadíval se na osobu nad sebou. Už podle blonďavých vlasů jsem si domyslel, kdo to je. Skláněl se nade mnou a v obličeji měl ustaraný výraz, jaký jsem u něj ještě nikdy neviděl.
"Shihoudani..." zachraptěl jsem. Musel jsem spát několik hodin.
"Máš úžeh, museli ti srazit horečku," oznámil mi.
Takže jsem byl dlouho na slunci... jistě... Ale příznaky jsem měl už předtím.
Blondýn si přisedl ke mně na postel. Jeho oči zaplavily smutek, který jsem u něj jaktěživ neviděl. Co ho zapříčinilo jsem si mohl jen domýšlet. Kdybych se ho zeptal, těžko by mi odpověděl. Byl až moc hrdý na to, aby mi přiznal svou slabinu.
"Spal jsi skoro dva dny," řekl vážně. Stále sledoval své ruce, aby se nemusel dívat na mě.
"Kde je Mikoto?" byla první otázka, která mě napadla. Nevěděl jsem, jak zareagovat na jeho starost.
"Momentálně si zkouší jedny šaty..." usmál se při představě, jak zase vyvádí. Pak se podíval na mě. Jeho pohled mě propaloval, až mi bušilo srdce jako o závod. "Měl jsem o tebe strach..." přiznal se, oči hned sklopil. Tentokrát na mou ruku, kterou o pár vteřin později svíral ve své. Jak si to všechno mám vyložit? Nikdy se k nikomu takhle určitě nechoval, tak proč já?
"Shihoudani," oslovil jsem ho znovu a posadil se. Ignoroval jsem hadru, co mi spadla z čela do klína, a naklonil se k němu. Opatrně jsem se přiblížil. On už zkoumal moje rty, ale ty své nechal stále zavřené, což mě znejistilo. "Promiň, že sis musel dělat starosti," pošeptal jsem. Srdce mi bušilo neuvěřitelným tempem a ovlivňovalo mé dýchání.
"Hm..." Rukou mě pohladil po tváři a spojil naše rty. Nevím, proč to udělal, ale nehodlal jsem ho odstrčit. Hrál si s mým jazykem a ja mu nešikovně odpovídal.
"Hezký, vy dva," ušklíbl se Mikoto opřený o futra dveří.
Hned jsme od sebe odskočili. Totálně jsem zčervenal a začal ho přesvědčovat, že to není tak, jak si myslí, zatímco Shihoudani nasadil kamenný výraz, možná trochu vražedný, a střelil jím po Mikotovi.
"Nevidíš, že rušíš?" zeptám se nepříjemně a rukou mě majetnicky objal kolem krku.
Mikoto se dál šklebil, nakonec poslal Shihoudaniho, aby si šel vyskoušet nový kostým, zatímco já si znovu lehl na postel. Cítil jsem se stále slabý a musel jsem počkat, dokud mě nepustí z ošetřovny. Dnes to ale nebude. Vlastně... přeju si, aby se za mnou Shihoudani zastavil a měl stejně ustaraný výraz jako předtím...
 


Komentáře

1 KimGS KimGS | E-mail | 31. ledna 2016 v 19:00 | Reagovat

Arigatougozaimasu ^^ x333 tí dvaja sú úplne top spolu :3 Keby tak aj v anime boli spolu x3 a ešte raz arigatou za napísanie poviedky ^^ :3 <3

2 Karin Karin | 17. června 2017 v 15:07 | Reagovat

Moc pěkné. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Zase mě brzy navštivte! ♥