♥ Vítejte na blogu BL fanynky! ♥


VAROVÁNÍ
• Zde se nachází homosexuální tématika, fanfikce na anime, mpreg a omegaverze.
• Celý blog je věkově omezen 18+. Byli jste varováni. ┐( ̄ヮ ̄)┌
• Prosím o komentáře! Když vidím, že vás mé povídky baví, hned se mi snadněji píšou, tudíž se jich dočkáte dřív. (^ω^)
Za prvé to je slušnost, za druhé nám (autorům) tím uděláte velkou radost. :)
Homofobové, dejte si odchod, prosím!

Vaše Mei ♥
_____________________________________________________________________

Povídky v progresi:
Po setmění III|pozastaveno
Pod zámkem|pátek
Útěk|úterý

INFO
aneb Věnujte mi pár minut, když já vám věnuju celé hodiny. (T⌓T)

Přestávka do neurčita.
__________________________________________________________________

Pod zámkem | Kapitola 7.

14. září 2018 v 0:10 | Mei |  Pod zámkem
Tímto jsem si oficiálně vykopala vlastní hrob. Momentálně jsem s touto povídkou dva týdny v předstihu a chtěla bych ji vydat už bez přestávek.
Máme tu konec dalšího pracovního týdne. Musím říct, že jsem ve škole dva týdny a už silně přemýšlím o ukončení studia, útěku z domova a sebevraždě. ಥ⌣ಥ Help me, plssss...
Enjoy ~
PS: Pokud jsem vám dnes dvěma kapitolami udělala radost, dejte mi vědět. (^ω^)aneb - bez komentářů nejedu dál, takže si rozmyslete, jestli chcete příští pátek osmý díl. :)

Itachi se po koupeli nevydal rovnou do svého pokoje, jak to měl ve zvyku. Ručníkem na hlavě si sušil své černé vlasy a zamířil si to z koupelny jen o dveře vedle - do Deidarovy ložnice. I když ho blonďák hned spatřil, slušně zaklepal a vešel. Jen se mírně usmíval. Voda v Deidarových zlatých vlasech vytvářela dojem, že blondýnova hříva je o něco tmavší.
"Hotovo?" zeptal se blondýn a změnil polohu z leže do sedu. Udělal tak místo i pro Itachiho, který neodmítl a posadil se k němu. Světle šedý ručník nechal spadnout na svá ramena. "Přijal jsi nabídku o noci strávenou povídáním?"
Itachi přikývl. "Co děláváš před spaním?" zajímal se. Rukou se letmo dotkl té Deidarovy. Nepatrně mu bříšky prstů přejížděl po hřbetu ruky. Oba dva jejich spojení pozorovali.
"Když je někdo online… píšu si s ním… a…" těžko se mu mluvilo. Srdce mu v hrudi vyvádělo jako zblázněné a hlas v hlavě přímo křičel, aby tento nevinný dotek přerostl v něco… bouřlivějšího.
"A?" pozvedl obočí Itachi. Naklonil se blíž k němu, oči stále sklopené na ruce, které se vzájemně hladily. Postupoval dál. Jemně jej chytil za zápěstí, otočil jeho ruku tak, že viděl modré žíly na předloktí. Tiše zalapal po dechu a palcem přejel po skoro neviditelných jizvičkách.
Deidara okamžitě ruku stáhl a přiložil si ji na hruď. Tohle neměl nikdy zjistit. Byla to jen hloupost, o které si ve třinácti letech myslel, že z něj udělá zajímavého člověka a upoutá pozornost lidí kolem sebe. A pozornost otce.
"A koukám na videa nebo projíždím sítě," dokončil předchozí větu. Nasucho polkl a odvrátil tvář k oknu, čímž Uchihovi nastavil záda.
"Myslíš, že tě bude odsuzovat člověk, který strávil tři roky zavřený v bytě?" prolomil ticho Itachi. Přisunul se blíž, položil si hlavu na Deidarovo rameno a od lokte přejel svou dlaní až na hřbet Deidarovy ruky. Opět otočil ruku dlaní vzhůru a zopakoval pohyb palcem. Skoro jizvičky ani necítil. Byly skutečně jemné a tenoučké. Nebyl to důkaz, že se jednalo o pokus o sebevraždu, spíš o kosmetickou úpravu.
"Stydím se za to," přiznal se blondýn tiše. "Tenkrát jsem myslel, jak je to cool a jak se o mě lidi budou zajímat-"
"To se stává, že děti experimentují," přerušil ho černovlásek. Druhou rukou odrhnul blondýnkovi vlasy a rty přejel po snědém krku.
Deidarovi přejel mráz po zádech a důsledkem toho mu naskočila husí kůže. Proč mu to od Itachiho nevadí? Když to byl před třemi týdny Sasori, okamžitě jeho činnost překazil.
Itachi se rozechvělými rty přisál k hebké pokožce na Deidarově šíji. Kůži jemně zkousl svými zuby, následně po vzniklé načervenalé skvrně přejel jazykem. Pravou rukou sjel od ramene až po bederní část zad. Opatrně ji přesunul na Deidarovo stehno, které o něco hruběji zmáčkl.
Byla to doba, co se s někým sblížil. Víc než tři roky, co naposledy někoho měl a tenhle blonďák ho pomalu přiváděl k šílenství.
Blondýn zrychleně a mělce dýchal. Líbilo se mu to. Itachi se mu líbil a chtěl, aby pokračoval a přivlastnil si ho. Bylo mu jasné, že po téhle noci zapomene na expřítele a už nikoho jiného chtít nebude, pokud mu Uchiha dá své srdce.
"Deii," oslovil ho novou přezdívkou Itachi. Čelo si opřel o jeho záda a obě ruce obmotal kolem jeho boků. "Asi… Chci ti říct-"
"Nic neříkej," zavrtěl hlavou Deidara a vyprostil se ze sevření. Otočil se na černovláska a položil mu dlaň na tvář. Viděl v ní tolik emocí, které se míchaly do vzrušení, že si nemohl pomoct a láskyplně ji pohladil.
Itachi odhrnul vlasy z jeho obličeje a přitáhl si ho blíž k sobě. Přitiskl své rty na jeho a zažil něco podobné extázi. Tělem mu projel silný blesk, který ho zžíral zevnitř. Touha po Deidarovi rostla a rostla.
Deidara se mu naprosto podvolil. Nechal se líbat a vnímal každý Itachiho dotek. Vycítil nejistotu z černovláskovy strany. Nemusel se ptát, jak dlouho nikoho neměl. I ty tři roky jsou poměrně dlouhá doba. Navíc počítal s tím, že se Itachimu nikdy nelíbil žádný muž.
Uchiha přerušil polibek. Se sklopenou hlavou si přehrával, co se právě posledních pár minut dělo.
"To bylo-" Nenacházel slov. Jak popsat ten pocit v hrudi, který ho při líbání ovládal? Bylo to těžké. Nedalo se mluvit o touze, ani chtíči. Bylo to něco úplně jiného.
"Jo…" vydechl Deidara a olízl si rty. Ještě před několika hodinami ho na ně líbal Sasori, když se po dlouhé době viděli. S Itachim to bylo ale úplně jiné. Nebál se, že by udělal něco, co by se Uchihovi nemuselo líbit. Ani se nebál, že by po něm Itachi vyjel. Všechna gesta byla opětována stejnou měrou lásky. Ve vztahu se Sasorim to tak nebylo.
Itachi pohlédl na Deidaru. Tváře, na jedné z nichž měl stále položenou dlaň, nabraly červený tón studu a touhy. Modré oči částečně zakryla přivřená oční víčka. Sledoval jeho obličej a zkoumal každý záhyb. Jediné, co Deidarovi neslušelo, byla modřina pod okem, po které mu přejel palcem. Pak si Deidaru přitáhl blíž a opřel si čelo o jeho.
"Nedovolím, aby ti kdokoli ublížil," řekl vážně, až Deidarovi naskočila husí kůže. Blondýn nejdřív nevěděl, jak zareagovat, pak se zvonivě zasmál a ukradl si černovláskův polibek.
"A já nedovolím, abys byl sám," pověděl mu a pohladil ho po dlani na své tváři.
"Platí ještě ta nabídka o povídání?" zeptal se s úsměvem Itachi.
"Samozřejmě!"
***
Den střídal noc, noc střídal den. Každé ráno se probouzeli v náručí toho druhého v Deidarově posteli, a přitom se toho mezi nimi tolik změnilo. Při sledování oblíbeného seriálu, či filmů, seděli blízko u sebe, často přehazovali končetiny přes toho druhého. U jídla se dobře bavili, dokonce i spolu vařili. Večer pak usínali ruku v ruce v blondýnově ložnici.
Ze všech těch činností, které najednou provozovali spolu, si jednu doslova zamilovali. Tanec. Nejčastěji vybíral hudbu Itachi, pak učil svého partnera kroky různých stylů. Převážně zastával roli ženy on sám, protože si Deidara často stěžoval, že není holka. Byl na to docela citlivý, protože se mu ve škole kdysi posmívali, že vypadá jako děvče, a dokonce mu dělali nechutné nabídky.
"Necítíš se někdy úzkostlivě, že nemůžeš ven?" zeptal se Dei Itachiho v posteli. Leželi vedle sebe a dívali si vzájemně do očí.
"Občas," odpověděl Uchiha. V hlase se mu objevilo cosi podobné lítosti. "Ale ještě nemám odvahu vyjít ven."
"Chápu," usmál se na něj blondýn a chytil ho za ruku. "Já být tebou, nevydržím to ani dva dny," zasmál se.
"Kam tak nejčastěji chodíš?"
"S kámošama se třeba jen tak potloukáme, ale sám chodím hlavně do parku. Dám si sluchátka a sednu si k rybníku. Nebo do fitka. Ale tam na mě strašně ti chlapi čumí, takže jsem rychle venku," ušklíbl se. Pamatoval si, jak na něj nejednou mrkali, že by si rádi něco začali. Raději tu vzpomínku zahnal a věnoval se Itachimu. To bylo přece jenom příjemnější.
"Nevypadáš, že bys chodil do fitka," uchechtl se starší a rukou mu přejel po boku. "Tento špek je co?" pozvedl obočí.
"Hele! To ty mě tu krmíš!" obvinil ho Deidara. Aby zabránil dalšímu osahávání a odhalování jeho "špeků", propletl si s Itachim prsty a obě ruce položil mezi jejich těla.
"Aspoň už nejsi tak hubený. Když jsi přišel, myslel jsem, že jsi anorektik. Teď máš hezkou postavu," pochválil ho, což Deidaru totálně odzbrojilo. Když byl Itachi milý, ohleduplný a usměvavý, nedokázal se nijak bránit zrychlenému tepu srdce. Navíc když takhle leželi vedle sebe.
Těžce vydechl a zavřel oči. Tohle se mu jenom zdá. Nějaká jeho část si přála, aby se jejich vztah vrátil na začátek, pak by nemusel čelit nutkání se mu vrhnout do náruče. Tiskl čelisti k sobě, aby se ovládal, jinak začne ještě mluvit z cesty, a to znamenalo totální konec.
"Co se děje?" nechápal Itachi. Osvobodil prsty ze sevření a zapletl je do blonďatých vlasů za Deidarovým uchem.
"Mám tě moc rád, Itachi," vydechl, neodvážil se mu podívat do očí. "Nepomyslel jsem na to, že by se mi něco takového přihodilo. Když jsem přišel, nevěděl jsem, jak mám s tebou mluvit, a nejčastěji jsem plácal nesmysly. Taky jsem tě kvůli tomu neměl rád, že je to stejně tvoje vina, že se mnou skoro nemluvíš a nechceš se spřátelit. Měl jsem být vic-"
Přerušil ho prst na rtech.
"Je to moje vina," potvrdil Itachi. "Nechtěl jsem tě tu. Byl jsem spokojený, jak to bylo. Ale…" rukou sjel od ramene až po dlaň, kterou stiskl. "…zalíbil ses mi. Ani nevím, jak se to stalo, normálně jsem v přítomnosti ostatních byl nervózní, ale s tebou… s tebou jsem byl ještě neklidnější. Dočista jsi mi pomotal hlavu," roztáhl rty do úsměvu. "Taky tě mám moc rád, Deii…" jeho jméno téměř pošeptal. Spojil jejich rty. Jemně ho líbal a nic víc nedělal. Ne, že by mu instinkty neporoučely, aby zašel trochu dál a osahával ho, ale šlo o to, že věděl, jak se k tomuto Deidara staví. Za těch několik dní, co strávili "jako něco víc než přátelé", si nejčastěji povídali a Deidara se mu mimo jiné svěřil se svými pocity ohledně Sasoriho a oné noci.
Překvapeně vydechl, když ucítil Deidarův jazyk, jak si dobývá vstup do jeho úst. Kousek se odtáhl, jenomže Deidara ho následoval jako magnet. Spokojeně zavrněl do polibku a tělem se úplně natiskl na Uchihu. Nohu si přehodil přes jeho boky, aby mu nemohl nikam utéct.
"Deii," vzdychl protestně černovlásek. Chtěl nohu dát pryč ze svých boků, ale místo toho po ní jen přejel až na zadek.
"Nechceš?" zeptal se Dei vážně. S narůžovělými tvářemi připomínal princeznu.
"A ty chceš?" pozvedl obočí Uchiha. "V čem je to jiné od tvého přítele?"
"Už není můj přítel," opravil ho blondýn a trochu se zamračil. "S ním jsem měl pocit, že musím. S tebou… chci," vysvětlil a jen mu hleděl do očí.
"Máš s tím zkušenosti?"
Deidara se začervenal a s potutelným výrazem se zadíval do stropu.
"Ehm… řekneme…" pokrčil rameny.
"To mě zajímá," ušklíbl se Itachi a vzepřel se na lokti, aby na blondýna lépe viděl. "Máš nějaké zkušenosti se sexem s mužem, Deidaro-kun?" naschvál se zeptal trochu škodolibě, aby ho podráždil.
"Tak… trochu," ušklíbl se. "Prostě si občas něco přečtu," přiznal se nakonec. Zakryl si obličej a otočil se na druhou stranu a Itachimu zády. Obličej mu celý hořel a on se nemohl ubránit úsměvu. Vážně to řekl! Tohle nikdy nepřiznal ani Sasorimu.
"Ty čteš něco takového?" zasmál se Itachi a natiskl se na jeho záda. Políbil ho na zátylek.
"Dobrý! Nemusíme to rozebírat!" zanadával Deidara a sundal ruce z obličeje.
"Jenom mě to překvapilo," řekl mu do zad Uchiha.
Deidara se nechal chvíli objímat. Pak se otočil čelem k Itachimu.
"Tys někdy… s mužem…?" zeptal se koktavě. Očima se nemohl odtrhnout od jeho rtů. Tolik ho přitahovaly…
"Měl jsem přítele," kývl hlavou Itachi. "Ale to je dávno. Byl jsem v prváku."
Mlčky si hleděli do očí. Deidaru to upřímně zaskočilo. Myslel si, že Itachi bude patřit k oblíbencům u holek. Na jednu stranu byl rád, že už má nějaké zkušenosti s klukem, aspoň nebude později znechucený, že co to s Deidarou dělal, když není na chlapy. Na druhou se ho to trochu dotklo. Blondýn nebyl první osoba mužského pohlaví, s níž si něco začal.
Romantická atmosféra mezi nimi v mžiku vymizela, když zaslechli bouchnutí dveří. Kisame přijel jako vždy dovést nákup.
Itachi už se zvedal, ale Deidara ho chytil za paži. Vyděšeně a prosebně na něj hleděl.
"Copak?" zeptal se starostlivě Uchiha.
Deidara netušil, jak zformulovat myšlenku do slov. Pokaždé, když se tu Kisame objevil, Itachi se před ním k Deidarovi choval chladně, někdy s ním i pár dní nemluvil. Tohle bude poprvé, co je Kisame navštívil, od doby, co se dali dohromady.
"Pojď," usmál se na něj mile. Aniž by tušil, na co Deidara myslí, chytil ho za ruku a společně šli pozdravit Itachiho bývalého kolegu.
Itachi se choval jako by nic, Deidara se trochu stydlivě usmíval a Kisamemu mohly vypadnout oči z důlků. Nebyl tolik překvapený z jejich vztahu jako spíš z Itachiho změny chování. Byl úplně jiný než minulý týden, kdy ho viděl naposledy.
Stál v kuchyni, opíral se o kuchyňskou linku a sledoval ty dva, jak schovávají potraviny z tašky. Přitom si živě podívali a plánovali, co si uvaří a co budou dělat potom. Všiml si, jak Itachi na Deidarovi visí pohledem.
"Itachi, můžu si s tebou promluvit?" zeptal se znenadání a přerušil tak jejich konverzaci.
Deidara oba dva sjel nechápavě pohledem, ale na Kisameho žádost odešel do pokoje. Rozhodně ho netížilo svědomí, když se uchem přilepil ke dveřím.
"Co- co- co to má znamenat?" rozhodil rukama. "Ani psychiatr ti nepomohl. A pak přijde nějaký… ON, a ty seš k nepoznání!"
"Uklidni se prosím tě," uchechtl se Itachi, pak zvážněl. "Nevím, jak to nazvat, ale mám pocit, že jsem se přes to všechno částečně přenesl."
"Tomu mám rozumět jak?" ptal se podezíravě jeho kolega. Byl tu, když se Itachi zhroutil, dokonce tu byl, když se rozhodl nastěhovat se do tohoto bytu a ukončit styky s vnějším světem. Už ho znal dost dobře, ale takového ho pár let neviděl.
"No…" začal Uchiha a zády se opřel o linku. "Volal jsem i tátovi."
"COŽE JSI?!" vyjekl Kisame. Pořád dokola mrkal, jestli se mu to nezdá. Jestli se mu nezdá Itachi. Několikrát otevřel pusu a z hrdla vypustil pár nesrozumitelných hlásek.
Černovlásek mu ústa dvěma prsty zavřel a roztáhl rty do úsměvu, jako by tím říkal "Věř tomu."
"Nebylo to lehké," přiznal s povzdechem a dlaní si přejel po paži druhé ruky, "ale mám pocit, že se to všechno obrací k lepšímu. A myslím, že za nějaký ten čas ho tady budu moct přivítat."
Kisamemu se vytratila všechna slova. Jak dlouho že tu byl Deidara? Měsíc? To, co se psychiatři snažili napravit za půl roku, se jednomu blonďákovi podařilo za šestinu toho času. Sice zatím jen částečně, ale pokud se to takhle bude udržovat, možná budou všichni svědky toho, jak Uchiha Itachi po třech letech překročí práh svého bytu.
 


Komentáře

1 Kaho Kaho | E-mail | Web | 14. září 2018 v 18:56 | Reagovat

Awww to bolo tak sladké. Príde Deidara a všetky strachy zmiznú. Ako keby sa to dalo inak pri takejto rozkošnej tváričke :3 už sa teším ako pokročia za ďalšie dni ♥ Som rada že sa Itachi tak otvoril Deiovi a ako pokročil vo svojom živote.
ďakujem za kapitolku ♥

2 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 14. září 2018 v 22:49 | Reagovat

boooze sladke. ti dvaja su spolu neskutocne sladky a krasny a zlaty a rozkosny. prezivaju ked sa to da povedat spojenie spriaznenych dusi. krasne. chudak kisame. bol uplne vedla. uz aby bol dalsi diel. som napnuta ako to dopadne :-D

3 Majo Majo | Web | 15. září 2018 v 10:55 | Reagovat

Ach <3 Oni jsou vážně (vážně) úžasní :3 Líbí se mi, jak se to mezi nimi tak hezky nenásilně vyvíjí, ty první doteky, pocity touhy... můžu tam být s nimi, prosím? :D Na jednu stranu je zvláštní, že se Deidary dotklo, že není jeho první "muž", protože to co bylo před vztahem s danou osobou.. no do toho nikomu nic moc není, ale zase musím uznat, že když jsem byla takhle "bláznivě" zamilovaná, tak jsem si taky připadala jak blbeček, že nejsem "ta jediná".. ach, my jsme si TAK podobní, Deidaro!.. asi dvojčata oddělená při porodu či co -_- :D
A jako nedivím se, že se bál, co nastane, až tam přijde Kisame, Itachi byl vážně vždycky chladný, když se objevil. A nejsem si jistá Kisameho reakcí, nedokážu z toho poznat, jestli má radost nebo ne... ale budu doufat, že jí mít bude, protože jsem si ho tady vážně oblíbila <3
Těším se na další díleček :3

4 Mei Mei | Web | 17. září 2018 v 7:48 | Reagovat

[1]: Deidara je sluníčko. ♥ :3

[2]: Skoro jako v omegaverzi. 😂😂

[3]: Jo, klidně tam buď a všechno to dokumentuj. 😂

Gomeeeeeeen, Mei je líná odpovídat na komentáře. ╮(─▽─)╭ Každopádně vám moc děkuji za komentáře. ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Zase mě brzy navštivte! ♥