♥ Vítejte na blogu BL fanynky! ♥


VAROVÁNÍ
• Zde se nachází homosexuální tématika, fanfikce na anime, mpreg a omegaverze.
• Celý blog je věkově omezen 18+. Byli jste varováni. ┐( ̄ヮ ̄)┌
• Prosím o komentáře! Když vidím, že vás mé povídky baví, hned se mi snadněji píšou, tudíž se jich dočkáte dřív. (^ω^)
Za prvé to je slušnost, za druhé nám (autorům) tím uděláte velkou radost. :)
Homofobové, dejte si odchod, prosím!

Vaše Mei ♥
_____________________________________________________________________

Povídky v progresi:
Po setmění III|pozastaveno
Pod zámkem|pátek
Útěk|úterý

INFO
aneb Věnujte mi pár minut, když já vám věnuju celé hodiny. (T⌓T)

Přestávka do neurčita.
__________________________________________________________________

You came to save me | Kapitola 3.

12. září 2018 v 0:00 | Mei |  You came to save me
Lidičky a jiná stvoření!
Jak vidíte, trochu jsem poupravila vydání této povídky. Je to na přání ivany-chan. ♥
Jsem celkem zvědavá, jak to tu teď bude probíhat. Minulý článek mi nezmizel, komentáře taky ne, dokonce můžu komentovat u jiných na blogu. Tak snad to vydrží.

Zpustlým domem se rozlehl veselý hlas oznamující návrat domů. Oproti atmosféře v domě působil na mozek jako hodně dobrý fet.
"Vítej doma," přivítal syna otec, přicházeje z obýváku. Došel k němu s otevřenou náručí, do které jej zabalil. Moc rád ho po dlouhé době zase viděl. Pokaždé, když je přijel Itachi navštívit, jako by do domu vešel Dionýsos i se svou družinou a všechno kolem oživlo.
"Konečně jsem tady," vydechl Itachi úlevně. "Kde je Sasuke?" podivil se a rozhlédl se kolem, jestli ho náhodou nepřehlédl. Když on sám procházel pubertou, rostl k nebi jak fazolové rostlinky, ale Sasuke byl ještě dítě a nejednou ho Itachi málem zašlápl. Doteď si ze svého malého brášky dělal srandu, že by mohl hrát osmého trpaslíka ve Sněhurce.
"U kamaráda, přespí tam," vysvětlil krátce Fugaku. O svém mladším synovi nechtěl mluvit. Za poslední týdny si ho užil dost. Doslova. Prvních pár dnů jej jenom bil a zavíral do sklepa, ale pak došel do bodu, kdy tohle všechno bylo málo a musel přitvrdit. Sex byl lepší než elektrošoky.
"A kdy se vrátí? Rád bych ho po těch měsících viděl, než zase odjedu," zeptal se.
"To nevím, asi zítra před obědem. Ostatně to je jedno, je už skoro dospělý, může si dělat co chce. Jak ses měl ty, Itachi? Něco nového?" pozval ho do obýváku, aby si spolu připili kvalitním vínem. Štěstí, že do práce jezdívá s kolegou.
"Měl jsem na starosti jedenáctiletou holku s maniodepresí. Chuděra. Tak to dopadá v násilnických rodinách, kde vládne alkohol," povzdechl si a upil rudé tekutiny. "Vrátil jsem se dřív, abych stihl Sasukeho narozeniny, a myslel jsem, že bychom spolu šli koupit nějaký dárek. Čím je starší, tím je těžší mu kupovat dárky," uchechtl se a zadíval se na rodinné fotografie visící na zdi. Nostalgicky se usmál. Po smrti maminky se o Sasukeho staral především on, protože se na něj jeho bratr citově upnul. Otec byl spíše chladný, takže kdykoli měl nějaké trápení, u Itachiho měl jasno, že ho neodmítne, vyslechne ho a případně mu i poradí a pomůže.
"Můžete, až se vrátí," pokrčil rameny Fugaku. Přemýšlel, jak dostat Itachiho z domu, aspoň na malou chvíli, aby stihl Sasukeho ukrýt. Nesměl vědět, co se tu děje. Nemohl dopustit, aby se jeho starší syn dozvěděl o Sasukeho nemoci a jeho "léčení".
"Jak máš směny?" zeptal se otce. "Teď mě napadlo, že bychom mohli jít my dva vybrat dárek. Přece jenom mi asi poradíš a já pak Sasukeho překvapím."
"To nezní špatně," přikývl Fugaku. "Dneska a zítra mám noční, pak dva dny volna."
"Tak můžeme popozítří, aby sis odpočinul," rozhodl Itachi a dopil sklenici vína na ex. Neuměl si to vůbec vychutnat, protože měl po cestě žízeň, že by vypil celé Viktoriino jezero. "Já se jdu vysprchovat. Na sprchu jsem se vážně těšil." Vyskočil na nohy a zamířil do koupelny. Kufry si zatím hodil do svého starého pokoje.
"A já se připravím na noční," doplnil Fugaku pro sebe a taky se zvedl z pohovky. Když si byl jistý, že se jeho starší syn sprchuje, otevřel dvířka do sklepa a znechuceně pohlédl na zuboženého Sasukeho. Naposledy byl venku někdy před třiceti hodinami, což nemohl vědět. Pokožka byla až sinalá a samá modřina a samý šrám, výraz bezduchý.
Fugaku přešel k jeho tělu a jemně do něj kopnul, aby zkontroloval, jestli není mrtvý. Sasuke sebou trhnul a schoulil se do klubíčka. Dýchal mělce a rychle a instinktivně zvedl roztřesené ruce nad hlavu, aby se bránil. Jeho reakce ale byla pomalá, sotva se hýbal, kvůli nedostatku živin.
"Ani necekneš, je ti to jasný?" vyhrožoval mu a pohledem ho sjel od hlavy až k patě. Dělalo se mu z něj zle. Homosexuálové byli opravdu ubozí. Prohlašují, že mají rádi chlapské řitě, ale brečí jak holky, když někdo nacpe péro do té jejich.
"Přece bys nechtěl, aby tě Itachi nenáviděl, že ne?" hřbetem prstu mu přejel po tváři, Sasuke však ucuknul. Na jeho obličej se lepily neučesané vlasy, které mu Fugaku tím pohybem shodil.
Mladší krátce a nejistě přikývl. Neměl už nikoho kromě bratra. Kdyby se i on, psychiatr, dozvěděl, že je Sasuke homosexuál, zavřel by ho do blázince. A kdo ví, možná by tam bylo Sasukemu líp.
Otec ho opět nechal samotného v chladném a temném sklepě. Jediné světlo sem pronikalo skrz malé okénko. V noci tu ale nebylo vidět na krok, když měsíc zakryly mraky. Sasuke začínal mít halucinace, že ve tmě před sebou vidí otce, jak na něj opět vztahuje ruku.
Zavřel oči a zkoušel se prospat. Dnes už otec nepřijde, to věděl jistě. Po krátké návštěvě do sklepa odjel na noční službu. Nebylo čeho se obávat na dalších dvanáct hodin. Dokonce se i trochu uvolnil. Celou tu dobu byl skrčený, jako by očekával další výprask. Všechny slzy už vyplakal. Jediné, co mu zbývalo, byla trubka vodící horkou vodu a zahřívající Sasukeho záda.
Itachi vylezl z koupelny přesycené párou a úlevně vydechl. Konečně si mohl po tak dlouhé cestě dát horkou sprchu a ulevit tak svému tělu od potu. Horké letní dny s sebou ale přinášely stejně horké večery a noci. Venku se sice sotva stmívalo, ale už teď věděl, že si v pokoji bude muset zapnout klimatizaci, jestli tam má přežít a nerozpustit se.
Vrátil se do obývacího pokoje, kde zůstaly sklenice i s malým množstvím vína v láhvi. To mu na celý večer nestačí. Rozhodl se totiž dnes večer pořádně relaxovat po tak náročné cestě. Odmítl jet autem a cestoval pouze autobusy a vlaky, popřípadě metrem a tramvají. Několikrát přesedal, dlouho čekal na spoje, ale užil si to. Nemusel se prodírat kolonami a složitě hledat cestu.
Zatřásl skoro prázdnou lahví od vína a vypil poslední kapku, co v ní zůstala. Už se viděl se sklenicí vína na měkkém kanape, knihou v ruce a do pozadí hrající orchestrální hudbou. Takhle už si večer dlouho neužil.
Ale to nejdřív musel pro lahvinku. Vzal to přes kuchyň, kde se rovnou zakousl do šťavnatého jablka a postavil láhev k dalším vedle koše. Sbírali je a vraceli, protože se za vrácené lahve od alkoholu dostala malá odměna v podobě pár drobných.
Otevřel dveře do sklepa a rozsvítil světlo. Jednou nohou už nakročil na první schodek a sehnul se, aby se hlavou nepraštil o nízký strop. Ale to bylo vše, co stihl od rozsvícení udělat. Jablko mu vypadlo z ruky a po schůdkách dohopsalo až k bezvládnému zuboženému tělu, kde se zastavilo.
S hrůzou v očích sledoval tělo svého bratra. Roztřásl se po celém těle, když si domyslel, že tohle udělal jejich otec. Nebyl zrovna nejmilejší, ale nikdy by nikomu neublížil! Co ho k tomuto vedlo?!
Pomalu a potichu schody sešel. Dech se mu zatajil. Hleděl na Sasukeho a hledal známky života, jenomže oči mu střílely z jednoho bodu do druhého, že přehlédl nepravidelně se zvedající hrudník. Viděl všechna zranění a špínu usazenou na Sasukeho těle. A mimo jiné i cosi na břiše a mezi nohami. Nebyla to ani moč, ani fekálie, kterými páchnul celý sklep.
Nechtěl si domýšlet, co se tu dělo. Nechtěl tomu věřit. Roztřesenou rukou se dotkl bratrovy tváře, na niž se lepily vlasy. Možná to není jeho bratr, ale někdo úplně jiný…
Ten lehký dotek Sasukeho probudil. Znovu zvedl ruce na obranu, aniž by se podíval na návštěvníka. Čekal další ránu, další trest, další nedobrovolný sex. Ale nic takového ho překvapivě nečekalo.
"Sasuke," oslovil ho. Jeho hlas přiměl bratra otočit hlavu a pohlédnout mu do očí. Nepoznával ho. Viděl před sebou siluetu člověka, ale kvůli žárovce za osobou mu neviděl do tváře.
Itachi mu oběma rukama odhrnul vlasy z tváře a přidržel jeho hlavu, aby si ho lépe prohlédl. Kdyby neslyšel, že dýchá, a necítil tep srdce, myslel by si, že je jeho milovaný mladší bratr navždy opustil.
"Kdo ti to udělal?" zeptal se pro přesvědčení. Té odpovědi se bál.
"Tá… táta…" pošeptal Sasuke. Nechal své tělo přepadnout Itachimu do náručí a po tváři mu steklo jen pár kapek slz. Už je v bezpečí. Už bude dobře. Bratr ho jistě pošle do ústavu pro duševně choré, ale bude mu tam líp než tady s otcem. V tomhle domě nechtěl strávit už ani sekundu.
***
Probral se až v nemocnici. Musel se ptát sám sebe, jestli se mu to jenom nezdálo, ale stačil jediný pohyb a ujistil se, že nešlo o sen. Bolel ho celý člověk a celkově se cítil hrozně slabý, ale zároveň pocítil úlevu. Nejen, že léky v kapačce mu od bolesti hodně pomáhaly, ale dostal se z domu, kde ho otec týral.
"Budeš v pořádku," začal konverzaci Itachi a položil bratrovi ruku na hruď. "Budeš bydlet se mnou. Tam se už nikdy nevrátíme."
Pozoroval, jak Sasuke tiše souhlasil. Obličej měl zkřivený do bolestné grimasy a hlavu natočil k bratrovi. Jako by mu tím říkal, že ho poslouchá a vnímá ho.
"…otec…" vydechl těžce. Dlouho nemluvil. Jeho hlasivkám trvalo, než se správně rozvibrovaly.
"Sedí," řekl stručně starší. Dál to nerozvíjel, nechtěl Sasukeho zbytečně rozrušit. "Spi. Bude ti líp," poručil mu a odtáhl se.
"Ne… Itachi…" zahalekal mladší. Začínal hyperventilovat jen z důvodu, že bratrův dotek zmizel. Myslel si, že odchází a nechává ho samotného. Tolik se bál, že až znovu otevře oči, ocitne se v chladném, temném a vlhkém sklepu.
"Pořád jsem tady," promluvil Itachi a vrátil ruku na Sasukeho hruď. Ten ji křečovitě sevřel a bál se ji pustit. Dokud bude s Itachim, bude mít jistotu, že se tam už nevrátí.
 


Komentáře

1 ivana-chan ivana-chan | E-mail | 12. září 2018 v 18:43 | Reagovat

juu dakujeeem za dalsi diel. boooze a teraz cakat na pondelok na dalsi diel...
fugaku sa teda vie pekne pretvarovat. to si myslel za ked je sasu v dome itachi ho akoze nenajde. a k tomu pivnica odomknuta. nato ze je policajt nejako to nedomyslel. ale je to klasika. myslel si ze roby zo sveta lepsie miesto. booze teraz neviem ci v liecebny ma byt sasu alebo fugaku.:PP.. teraz som napnuta co bude dalej. som zvedava ako to bude itachi so sasum zvladat. tesim sa ako si si s tym poradila. veeelmi sa my to paci.  spomynala si asi sest dielou. hmm uz aby bol dalsi diel :-D  :-D  :-D

2 Majo Majo | Web | 12. září 2018 v 19:46 | Reagovat

Souhlasím s Ivanou, Fugu to fakt nedomyslel, ale asi měl představu, že Itachi nemá důvod nevěřit mu v jeho báchorce a do sklepa člověk jen tak nazavítá. Sasuke měl fakt obrovské štěstí, že ho tam Itachi našel :3 Jsem ráda, že Fugaku sedí, jen bych chtěla vidět ten jeho výraz ze chvíle, kdy si pro něj jeho kolegové přišli, to muselo být nezapomenutý :D
Itachi se o brášku hezky postará <3 Těším se na další díl :3
Ps. všechno zatím funguje :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Zase mě brzy navštivte! ♥